Na Halloween jsem se hodně těšila, ale asi jsem měla přehnaná očekáván a realita mě pak trošku zklamala. Jak to tedy bylo? Asi tak týden dopředu si moje host mum zkoušela nakreslit dýni na obličej a malí bratříčci chodili v kostýmech už v srpnu. Ve škole probíhal halloweenský týden, zdobily se sušenky a soutěžilo se o nejlepší masku.
Poslední říjnový den, tedy na Halloween, si člověk musel na chodbách dávat pozor, aby někomu nezničil křídla nebo nestoupl na ocas. Někteří vzali vyrábění masky zcela vážně… Viděla jsem obří domácky vyrobenou hlavu dinosaura se svítícíma očima, dále byl hodně dobrý nafukovací dinosaurus, který věčně o něco zakopával. Dinosauři jsou asi nový trend. Jiní se na celou tu slávu zcela vybodnuli.
Já jsem ze sebe nechtěla udělat nic šíleného. Nevěděla jsem, jak moc vážně lidi na škole Halloween berou. Na druhou stranu jsem nic takového předtím nezažila a nechtěla jsem o nic přijít. Zvolila jsem proto inkognito převlek… Tedy převlek, který na první ani druhý pohled není jasný, ale přinejmenším existuje. A já si můžu hrdě říct, že jsem se na tento oblíbený anglosaský svátek nevykašlala.
Šla jsem za postavu z oblíbené knihy mých dětských let. Kostým nebylo nijak těžké vymyslet. Můj hrdina obvykle nosí modré kraťasy a žluté tričko a v případě, že jeho kamarádi potřebují zachránit z velké vody, oblíkne dlouhou žlutou pláštěnku. Tak nějak jsem zkombinovala všechny možnosti jeho a mého šatníku a vyšly z toho modré džíny, bílé tričko, barevné kárované ponožky, připnutá figurka-brož Medvídka Pú u pasu, plyšák Medvídek Pú v kapse batohu a moje milovaná žlutá pláštěnka. Víte, kdo je můj hrdina?
Pokud ne, vaše dětství bylo ochuzeno o hodně. Ale nevzdávejte se naděje! Medvídka Pú a jeho kamarády můžete poznat i teď jednoduše prostřednictvím knih a filmů. Pokud se zajímáte o filosofii, vřele doporučuji Pú a Tao. Z hraných filmů je nejlepší Goodbye Christopher Robin.
Ve zkratce… Byla jsem převlečená za Kryštůfka Robina a doufám, že jsem vás moc nenudila svým nadšením.
Na halloweenské „trick or treat“ jsme měli vyrazit s rodinou někdy večer. Ohledně kostýmu jsem se do poslední chvíle nerozhodla, jen jsem si koupila černou a bílou barvu na obličej. Pak jsem si šla asi v půl šesté uvařit čaj a viděla jsem v kuchyni všechny už připravené v kostýmech. Prý že za pět minut odcházíme. Začala jsem pobíhat zmateně po pokoji a hledat halloweenský kostým. Nakonec jsem skončila v letních šatech přes džíny, svetrem a džískou. Pak přišel na řadu makeup… Dopadlo to… Nějak. Jo. Hmm… Prostě jen černá a bílá čmáranice na obličeji. Pak jsem si ještě namalovala malé červené rty jako má červená královna v Alence v říši divů, přidala trošku červené „krvavé“ rtěnky pod oko a do koutků rtů. Na konci tohoto šílenství jsem byla překvapená, jak málo šíleně jsem vypadala. Výsledek nebyl bůhvíco, těžkou hlavu z toho ale rozhodně nemám.
Takže… TRICK OR TREAT – o co jde?Je to zvyk původně z Irska a Británie, který se v Kanadě objevil poprvé v roce 1911. Když se nad tím zamyslíte, jedná se o výhružku. Buď nám dáte sladkosti (nebo něco…), nebo očekávejte např. zakletou předzahrádku, vajíčka na fasádě…. Zřejmě to má i nějaké skryté významy a důvod, ale moje rodina mi to nebyla schopna úplně vysvětlit. Jaký jsem z toho měla pocit já, pozorovatel z jiného kulturního prostředí? Jak to vysvětlit… Už po několika domech mi to začalo připadat trošku bezduché.
Buď zazvoníte, řeknete „trick or treat“ a dostanete odměnu nebo je na prahu rovnou připravený koš, ze kterého si můžete vybrat, co chcete - úspora času a ani to trick-or-treat nemusíte říct. Takové Velikonoce ale bez té symbolické výměny jakési krásy a zdraví za odměnu.
Nakonec to ale nebylo tak špatné, obešli jsme okolí, bratříčci se vydováděli… Hromada čokolády nikdy nemůže být na škodu, že?